Kouzelná, totiž Nekonečná a Má země

5. srpna 2014 v 22:29 |  Zápisky
Že začínám témata týdne využívat? Ale kdež (jen trošku). Každopádně, Kouzelná země. Přemýšlela jsem, zdali tento článek vůbec psát. A když jsem se rozhodla, že ho nějak splácám, přemýšlela jsem, o čem ho okecám. No, a tak mne napadlo, že popíši svoji Kouzelnou zemi, zemi, ve které bych chtěla žít (najde se někdo, kdo se za mnou přistěhuje?).


Když otevřete oči, nad hlavou se vám tkví tmavě modré nebe s nadýchanými obláčky. Do nosu vás praští vůně lichi a po chvíli si uvědomíte, že nejen vůně, však ovoce samotné se nachází všude kolem vás. Mezi loukami, zalesněnými plochami (pouze listnaté stromy!) a travinami se nacházejí nejrůznější rovné cestičky, spíše takové silničky, aby tudy mohl bez kodrcání projekt každý cyklista či jezdec na kolečkových bruslích. Na každých sto metrech se nachází ukazatele, kam se kudy dostaneme, jelikož máme přeci rádi pořádek.

Lidé v této zemi se neustále usmívají, jelikož jsou rádi za každý den, který jim bylo umožněno prožít. Každý se s každým zná, každý každého zdraví, příjemný zbytek dne si popřávají. Často uvidíte zbloudilce s knihou v ruce, či sluchátky v uších, jelikož tato země je tak trochu začtená a na Beatles závislá. (Což je vlastně i důvod, proč jsou někdy odhozena sluchátka a Beatles jsou slyšet na plné pecky; náhodní kolemjdoucí se poté baví o nejnovějších hitech - Lennon i Harrison vstali z mrtvých a skupina se v Disney Worldu opět usmířila -, či těch písních starých a které se jim nejvíce líbí.)

Často jsou zde k vidění i dřevěné tabule, na kterých je možno si přečíst několik vtipů - je jasné, že každý den není ten nejjasnější, pro zlepšení nálady se tudíž snažíme udělat vše. Obyvatelé této země také rádi - a často - skotačí se svými domácími mazlíčky, především malými psíky či králíčky na vodítkách, jelikož o velké bestie (omluvte ten výraz, milovníkům velkých psů se vážně omlouvám) tu zájem nikdo nejeví.

Obytné prostory obstarávají rozkošné kopulky z cihel s fasádou, vevnitř útulné a pohodlné, přesně, jak si je člověk vybaví. Lidé v této zemi pracují v nakladatelstvích, jelikož zájem o knihy zde nikdy nepovadne; či elektronických výrobnách, i zdejší obyvatele tak trochu 21. století pohltilo; jsou zde však i farmy a pole, kde sháníme potraviny. Četná sladkovodní jezera nám zajišťují vodu. Lidé pracují v úřadech, ve školách, jako doktoři, či opraváři - všichni se snaží zapojit pomocnou ruku do toho neustávajícího koloběhu života. Děti mají možnost studovat na základních školách, kde studují jako ve všedním životě lidí z jiných zemí - od šesti let povinná školní docházka, v patnácti letech je možno přestoupit na školu střední, následně na školu vysokou.

Máte jistotu, že doma na vás čeká vaše rodina. Nepanuje zde násilí a tím nejhorším zvěrstvem, co se kdy v historii provedlo, byl vyhozený vajgl na cyklostezce, či lehká rána pěstí při vyřizování účtů (ale nebojte, to se stalo jen kvůli tomu, že se sem přistěhovala jedna mafiánská rodina a ze začátků to nikdo moc nepobíral). Lidé jsou zde milí. Jsou ochotní pomáhat, a když uvidí starého člověka, který se belhá s vozíkem, aby mohl vůbec chodit, a těžkou taškou s nákupem, neohrnou nos, divně se nezašklebí a neodejdou; naopak k důchodci přiskočí a ženou se pomáhat. (Ale ani to není moc časté, důchodci spíše trénují na každoroční cyklistickou soutěž a snaží se nebelhat, i když revma si někdy své oběti najde.) Lidé tu nemají potřebu využívat násilí a ty nejhlubší city a emoce vkládají do lásky a přátelství.

Deletujte si ty ostatní odstavce, vlastně jsem chtěla napsat jenom toto, protože bych si přála, aby to tak bylo. Nač být tak násilní? Tož je důvod, proč se už ani nedívám na zprávy. Vím, že proto, že se přestanu dívat na to, jak Nova (pardon, televize Hovna) odvysílává nekonečný sled humusáren a jiných nechuťáren, nezabráním v tom, aby se dál praktikovaly, a jen sama sobě zastiňuji pravdu, ale i tak je to lepší. Možná si zastiňuji pravdu, ale je to jen kvůli tomu, že bych si přála, aby se tak žilo, a sama sebe nutím věřit v to, že tak jednou žít budeme. Doufat v to... Věřit. A já věřím. A stejně věřím v Boha - není důkaz, že existuje, ale to je to pro nás věřící. Existuje pro nás, protože věříme.

A ano, tento článek byl napsán na téma týdne: kouzelná země. Já vím, zase jsem to tak nějak odklonila. Ale což.
 


Komentáře

1 Crimson Lotus Crimson Lotus | 6. srpna 2014 v 0:37 | Reagovat

Úžasný styl psaní! Ovšem komentovat pouze obal by bylo krajně hloupé. Proto balím kufry a dojedu na prázdniny do této země zaslíbené! A co se týče televize ho... Nova, je to jako každé velké médium. Tam válka, tam mor, tam revoluce a tam smrt. Chtělo by to zprávy do nepohody! :D Moc hezký článek!

2 Sarinka Sarinka | Web | 6. srpna 2014 v 11:57 | Reagovat

Ahoj. Píšeš naozaj úžasne :) Nominovala som ťa do reťazového tagu, tak dúfam, že ti to nebude prekážať :)
http://awesome-3girls.blog.cz/1408/retazovy-tag

3 Iny Iny | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 15:28 | Reagovat

[1]: Už jsem ti zamluvila ubikaci číslo 58., je zní krásný výhled na můj oblíbený park, tak snad se ti tam bude líbit. (A vím, že má nenávist k Nově je možná až přehnaně subjektivní, ale což, každý si někdy potřebuje postěžovat a nadávat a Nova se nabízí sama :-D.) Mimoto děkuji za pochvalu, vážím si jí :-).

[2]: Tak děkuju, ale achich... na mě ty tagy pořád odněkud vyskakujou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama