Nerecenze o konci světa v kukuřičném městu

19. ledna 2015 v 14:44 |  Literatura
Každému recenzentovi přišel email od nakladatelství Host, "Host naděluje první(ho)". Já se do schránky podívala osm minut po odeslání a jen tak tak jsem si knihu stihla zažádat. Upřímně jsem se ani pořádně nepodívala, o čem kniha je - vím, že to k recenzím píši často, když já vážně pořádně nevím, o čem ty knihy vždy jsou :) -, ale zažádala jsem si ji. Zda jste četli mé první měsíční shrnutí, víte, jaký jsem názor na knihu měla prvotně. Ve třetině jsem ji odložila s tím, že takový nesmysl se prostě číst nedá. Je to ale přeci jen recenzák a recenzenti by recenzáky měli brát jako prioritu. Pokusila jsem se tedy knihu dočíst. Však opět marně. (Aneb odpad sem, odpad tam.)



Šestnáctiletý Austin je posedlý zaznamenáváním událostí. Ve svých svérázných zápiscích vypráví, jak on a jeho nejlepší přítel Robby způsobili konec lidstva, když v malém americkém městečku omylem probudili nezničitelnou armádu. Armádu obřích kudlanek, které zajímají jen dvě věci: jídlo a sex. Jenže kromě tohohle politováníhodného faux pas trápí Austina horší problém. Je zamilovaný do své přítelkyně Shann, ale možná taky do Robbyho. Hormony blázní a ničemu nepomáhá, když se ukáže, že nakonec bude na Austinovi, aby zachránil svět. Jaké to je, když je vám šestnáct, honí vás geneticky upravené hmyzí potvory a přitom milujete dva lidi?

Ale ne, říkala jsem si, neboj se, příběh je určitě mnohem lepší, než anotace. Vždyť kolik případů toho, kdy je kniha úžasná a anotace příšerná, je? Nespočet. Třeba taková Hunger Games trilogie. To jsem se zřejmě snažila nějak uklidnit, zpětně si ale uvědomuji, že tento případ není problémem anotace - spíše bych řekla, že anotace je na knize snad to nejlepší, co se příběhu týče, neboť příběh samotný postrádá logiku a nechápu, jak tento odpad mohl být oceněn nálepkou "kniha roku".

Hlavní hrdina, Austin, je věc (mno, věc...), jejímž zapříčiněním se vám dostane nutkání knihu hodit do kanálu. Sakra, ten je tak... Á, MOJE HLAVA! - a to se vždy alespoň trochu snažím, aby mé recenze zněly smysluplně. Austinovy ich-myšlenky, které se podobají myšlenkám dvanáctiletého děcka (což se autor pokusil napravit tím, že z Austina udělal kuřáka, alkoholika a sexuálního devianta), nás provází na každé stránce a přímo jakoby na vás kniha pošeptávala "nečti ty nesmysly, nečti, nečti, jdi radši číst Továrnu na absolutno, přestože si myslíš, že i to je nesmysl, a tenhle odpad hoď tam, kam patří. Do odpadu přece,".

Je těžké vybrat, co na knize nejvíce postrádalo logiku... Další věc, kvůli které by však leckdo vraždil, je styl psaní. I ten se vlastně dá zařadit ne seznam těch nelogičtin. Ať už to bylo stále dokola se opakující (shit, nebylo to snad na každý stránce?!) "Chápete, ne?", neustálé opakování všech informací, hlavně jména Andrzeje Szczerby, který je Austinův... co vlastně? Praprapraděd? Věříte, že z této knihy moudrá rozhodně nejsem? Či jednoduše popisování postav, aktuálního děje a znovu, Austinových pocitů. To byste si prostě museli přečíst a pochopili byste.

Na tuto knihu jsem četla zatím dvě recenze a nemohu než souhlasit s tím, že příběh jakoby se odehrával v těch typických béčkových amerických hororech ze šedesátejch, kdy se zmutuje hmyz do obřích rozměrů a začne něco provádět - v tomto případě se do hmyzí podoby začínají proměňovat obyvatelé Ealingu, toho zapadákova, ve kterém Austin žije. Lépe řečeno se z těl obyvatel na povrch rvou ony obří kudlanky, jako sváču sežerou ostatky svého lidského předchůdce a dále se jen přežírají dalšími lidskými obětmi, které náhodně objeví; třeba rodinku turistů obědvajících v parku, a myslí jen na šoustání. (Používám toto slovo proto, neboť ho ve velkém měřítku používá i Austin.)

Jojo, jestli jste vyšinutí magoři, co se cejtěj bejt drsný, máte potřebu číst knihy, kde se furt něco šoustá a kde se autor rád baví popisováním dění na toaletě, a zda máte místo mozku z kurva nesmyslů kostku, po této knize rozhodně sáhněte a bude se vám kurva líbit! Zda svou maličkost však řadíte k obyvatelstvu normálnímu, s normálním mozkem bez všech možnejch kostek a já sakra nevím co dál (to ta kniha, už kvůli ní přestávám bejt normální i já), držte se od ní na míle daleko! Nedívejte se na ni! Snažte se na tu obálku dívat zhnuseně, i když je pěkná! Stále si jen opakujte, že větší nesmysl neexistuje, páč taky ne. Sakra Hoste, tys' mě tak zklamal!

Post Scriptum: omlouvám se za to kurvení v odstavci výše. Bez něj to nejde.

z anglického originálu Grasshopper Jungle přeložila Barbora Doležalová,
vydal Host v roce 2014, 352 stran, brožovaná vazba
 


Komentáře

1 Marillee Marillee | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 19:31 | Reagovat

:DDDDDD
Tak hned jako první mě pobavilo "odpad tam, odpad sem"... A pak další citace, kdy se vztekáš nad nesmyslností knihy.

Já to mívám opačně - anotace zní bááááječně, ale kniha je o prdu... Nevím, co je horší. :D

Díky za pobavení, když už ne za plnohodnotnou recenzi! :D

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 21:18 | Reagovat

Respekt - takhle negativní recenzi jsem ještě neviděla, a to sleduji dění už poměrně dlouho. Myslím, že Host sice nebude skákat do vzduchu, ale spolupráci nezruší a bude si tě ještě víc vážit. ;)

3 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 19:16 | Reagovat

Děkuji ti za dávku upřímného naštvání. Tuhle recenzi jsem přečetla jedním dechem. Mám ráda, když mezi hromadou nadšeného nadšení pro jakékoliv knihy najdu i upřímně vyjádřené znechucení. :-) Konečně knížka, kterou si nenapíšu do seznamu "tohle chci přečíst" (ten seznam má už asi dva kilometry a já pořád sedím u počítače a čtu další a další recenze, ale to je už mimo téma).
Knížka má pěknou obálku, ale anotace by mne moc nenalákala. Mám už dost příběhů, kde se z lidu vyloupne jeden mladistvý hrdina, který zachrání něco hodně důležitého (pokud možno zrovna se hroutící svět). Jediné, co by mi mohlo být na příběhu sympatické, je ta neujasněnost sexuální orientace - ale obyčejně knížky, kde se příliš píše o sexu (a navíc oplzle) rychle odkládám. :-D
Takže je to super článek! :-)

4 Eliz Eliz | Web | 22. ledna 2015 v 16:52 | Reagovat

Zatím jsem slyšela jen samou kritiku a v tvém případě je to kritika vážně pořádná :-D A právě ty negativní názory ve mně vzbudily zvědavost dost velkou na to, abych se aspoň pokusila si knihu přečíst. Pěkná recenze, pobavila mě :-)

5 Iny Smithová Iny Smithová | E-mail | Web | 23. února 2015 v 21:00 | Reagovat

[1]: Tak zda jsem tě alespoň pobavila, plně mi to stačí!

[2]: Pravda, že neskákal, ale dostalo se mi pochopení - z reakcí na mé reakce od všech nakladatelů snad zatím to nejlepší :).

[3]: S tím seznamem na tom jsme obdobně, já si ho i často proškrtávám, aby vůbec byla nějaká šance, že to jednou všechno přečtu :).
Neuvědomění si své sexuální orientace možná byla jakýmsi zpestřením knihy, ale upřímně mě naopak chvílemi deptalo, kdy si hlavní hrdina představoval sex se svojí holkou a později s nejlepším kámošem. Bylo to takové... zajímavé... (...)

[4]: Někdy to tak bývá, ale jak jsem se já dívala na DK, tak lidé naopak knihu chválí. Každej je na něco jinýho, sama uvidíš ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama