O seznámení s nejlepším detektivním protagonistou

22. února 2015 v 19:03 |  Literatura


Sedm částí o zjizveném čaroději
Pohádka pro děti, říká se
Rowlingovou nesmazatelně zapsaly
Na nynější knižní scéně

Od dětí snažila se odprostit
Prvotně "prý" nezdařeně svým Prázdným místem
Poté jako Robert Galbrait, tedy pseudonym
O kterém hlásá se, "prý" nudným je čtivem...


Zprvu se to jeví jako obyčejná mrazivá noc, kdy desítky novinářů vyčkávají na příjezd amerického rappera do centra Londýna, rutinu však naruší něco, co by nikdo nečekal a co se z titulních stran celosvětových novin jen tak nedostane - světoznámá topmodelka Lula Landryová se zřítí z balkonu svého bytu na ulici a její smrt odstartuje mediální bouře a nekončící spekulace. Policie nedlouho po smrti však případ prohlašuje za vyřešený, se závěrem znějící sebevražda. Týdny ubíhají a fanoušci i informací chtiví novináři se se zprávou spokojují, až nakonec celý případ a příběh modelky vybledne, a málokdo si na ně po čase vzpomene. Ale stále je jeden člověk, kterého závěr policie nepřesvědčil: Lulin nevlastní bratr John Bristow.

Je to právě John, bohatý právník s obřím předkusem, který se rozhodne světu dokázat, že jeho na drogách závislá a psychicky labilní sestra sebevraždu nespáchala, a najme si soukromého detektiva, aby případ smrti její sestry prošetřil. Cormoran Strike - onen soukromý detektiv - je však stejně jako celý zbytek světa přesvědčen, že se o sebevraždu skutečně jednalo a práci přijímá pouze v domnění, že by ho vyšlý finanční zisk mohl zachránit před kariérní krizí. Jak se však se svou detailní precizností do vyšetřování pouští, na povrch vyplouvají čím dále záhadnější tajemství prohnilého světa celebrit a Cormoranovi samotnému půjde o holý život. Věci se najednou jeví plně jiné, než se zdály prvotně a závěrem se potvrzuje, že peníze a sláva se dožadují svého vykoupení.

Příběh je zasazen do londýnského prostředí počátku nynějšího století, s protagonistou příběhu Cormoranem Strikem, jenž si za svůj krátký 35 letý život prošel už lecčím - šrámů duševních i tělesných našel kupu třeba v armádě v Afghánistánu. Právě prodělává krizi, jak v milostném vztahu, tak i ve své kariéře soukromého detektiva, která se pomalu ale jistě řítí do záhuby. Cormoran Strike, "vyflusaný dinosaur", se pro knižní nadšence se svou jednou a půl nohy a vlasy podobnými chlupům v rozkroku stává nevšedním - jestli jste v knižní sféře poznali někoho stejně tak božího, dejte mi vědět a proberem to - hrdinou, kterého si po odhalení jeho životního příběhu musí každý zamilovat, byť to rozhodně žádný sympaťák není.

Jak jsme mohli být svědky již několikrát, i ve zdejším případě se na povrch dere neskutečné nadání Rowlingové budovat charaktery protagonistů (a nejen těch), ve kterých se odráží její schopnost vystihnout veškeré charakterní rysy do nejmenších detailů a specifických přesností. Mimo kvalitu svého popisování před nás Rowlingová vyrukovala se svým darem skvělého umu pozorování prostoru. Jak jsem tak pročítala reakce čtenářů, leckomu tyto dlouhé popisné pasáže v knize vadily, a musím se přiznat, že mi dělaly problém, když jsem knihu četla poprvé. Nyní však, s odstupem a po druhotném přečtení, nechápu, jak si na ně někdo stěžovat může, jelikož jejich délka nedosahuje žádných extrémů, které nelze zvládnout a já je četla s chutí.


Avšak lhala bych, že ony pasáže v sobě díky psaní Rowlingové ukrývají kouzlo knihy, které dělá knihu tak neobyčejnou a ceněnou. Kniha je skvělým čtivem především díky Cormoranovi a jeho sekretářce Robin, jejichž osobní životy nás v knize doprovázejí. Nic na způsob severských detektivek tedy nečekejte, neboť Volání kukačky jí rozhodně není. V knize je patrná Anglie, laicky řečeno, a Rowlingová jakoby se ubírala směrem obdobným tím, jímž šla Agatha Christie se svým Herculem Poirotem, či Arthur Conan Doyle a jeho Sherlock Holmes.

Přestože je zápletka možná i nepříliš originální, jak jsem zmínila, síla knihy spočívá ve vypravování, budování dialogů a samotných kolizích a gradacích knihy, které nelze očekávat. Kdyby mi někdo chtěl namlouvat, že již od začátku mu byl konec patrný, moc ráda bych si s ním podiskutovala. (Nesnáším ty knigory, jež se chvástají, že kniha pro ně žádným překvapením nebyla, byť si po celou dobu četby ohryzávali nehty až do masa.) Nerada, avšak přiznat musím, že já jsem vraha odhalila ještě před konečnou gradací, a neboť jsem obeznámena s mnohými názory čtenářů z internetu, nebyla jsem jediná, ale jistě jsem to začala tušit až v několika posledních desítkách stran knihy, stejně jako ostatní, a přitom stále dokola a dokola opakují, že již ze začátku jim to bylo patrné! No není to k zbláznění?

Volání kukačky je však geniální kniha a mrzí mě, že se poslední dobou odkloňuji od celkového subjektivního zjevu recenzí, ve kterých jsem se nebála detailně, sic až zbytečně a přespříliš, ale přece jen, popsat, proč že to knihu vlastně miluji. Myslím si však, že bych na Volání kukačky nahlížela plně jinak, kdybych nevěděla, že pod pseudonymem Roberta Galbraitha se skrývá naše knižní bohyně. Teď jako by společnost knihu milovat musela, neboť ji přeci napsala Rowlingová a tak musí být geniální, kvůli čemuž ji již mnoho knihožroutů zavrhlo.

Prosím, dejte této knize šanci, přestože si na detektivky nepotrpíte - toto vlastně ani žádná právoplatná detektivka není. Já si na ně rovněž nijak nepotrpím, ale nemusíme se přece jen neustále upínat pouze na knihy z odvětví žánrů, u kterých s jistotou víme, že se nám zalíbí. Volání kukačky - to je jednoduše úžasná kniha a já nedokážu popsat, jak se těším na pokračování. Volání kukačky je prvním dílem z plánované série o případech Cormorana Strika a velice výtečným startem.

z anglického originálu The Cuckoo's Calling přeložil Ladislav Šenkyřík,
vydalo Plus v roce 2014, 480 stran, pevná vazba
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 22. února 2015 v 22:07 | Reagovat

Na Harrym Potterovi je postaveno mé dětství a román Prázdné místo se mi taky docela líbil. K téhle nové sérii jsem se však doposud nedostala, i když jsem četla spoustu recenzí a měla několik možností ke koupi. Ale když už je i druhý díl, měla bych to napravit a někdy v budoucnu si knihu přečíst. :)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 22. února 2015 v 22:07 | Reagovat

Mimochodem, mám strašně ráda tvá pozadí. Vůbec mi nevadí, že pokaždé, když sem přijdu, je obrázek jiný, protože jsou všechny krásné a všechny se sem hodí. :)

3 Iny Smithová Iny Smithová | E-mail | Web | 23. února 2015 v 21:14 | Reagovat

[1]: Sic se rozcházím s názory mnohých čtenářů a většiny z Databáze knih, mně se však toto čtivo, stejně jako Prázdné místo, nehorázně líbilo! :D Jest však možné, že když je tolik rozdílných názorů, nebude to pro každého a lépe uděláš, když si ji nejdříve zajistíš v knihovně. Nu, sama uvidíš :). [2]: Na svou obranu musím říci, že je tak často neměním úmyslně, ale jen tak nějak hledám, jaká tvář v blogerském světě se ke mně nejvíce hodí/ jaká se mi nejvíce líbí, doufám však, že u této verze už zakotvím :D. Každopádně mě těší, že se ti zde líbí :).

4 Marillee Marillee | E-mail | Web | 24. února 2015 v 16:15 | Reagovat

Já si někdy říkám, že hodnotit kvalitu vyprávění, když se nejedná o originál, je hloupost (tím narážím i na sebe), protože teď jsem dočetla Divergenci a tolik mě jako ostatní neuchvátila a naopak se mi zdála nedotažená - to mohlo být právě tím překladem.

Co jsem tím vlastně chtěla říct? :D Že si moc nedovedu představit, jak ta kniha obsahově vypadá, když má jiného překladatele, než měl Harry Potter. Představuju si to, jako když ti oblíbeného herce najednou dabuje někdo jinej. (Hodně odbíhám od tématu, co? :D)

Ale je fakt, že hlavní myšlenky a vývoj příběhu vždycky zůstane věrný originálu. :-)

(jinak ke knize jako takové nic nepíšu, protože detektivky moc nemusím a tuhle knihu si nejspíš nikdy nepřečtu, snad mě pochopíš!) ^^

5 Iny Smithová Iny Smithová | E-mail | Web | 2. března 2015 v 21:33 | Reagovat

[4]: Máš pravdu v tom, že překlad někdy dělá divy, jinak ale zásadně nesouhlasím s tím, že přeložená kvalita vyprávění by se v recenzích neměla zmiňovat, neb se jedná jen o překlad - jest pravdou, že překlad není originál, ale pokud se jedná o kvalitního překladatele, zveličení by naopak mohlo být jedině ku prospěchu.

Chápu, že ti moc nevoní jiný překladatel, ale - zkusit si představit Kukačku ála Medek? Potterovi sedl, vážně!, ale zde se jedná o úplně jinou knihu, jiný žánr, jiné všechno, a kdyby knihu navíc Medek překládal, tím spíš by to vedlo ke spojitosti s Potterem. Chápu i tvůj příklad, ale byť si to třeba nechceš připustit, v hloubi víš, že když se do hlasu zaposloucháš, najednou se ti ten druhý dabér líbí mnohem víc.

6 Marillee Marillee | E-mail | Web | 2. března 2015 v 21:47 | Reagovat

[5]: S tím posledním fakt nesouhlasím. Druhý dabér se mi NIKDY nelíbí víc. Teď jsem se chtěla podívat na film Machři, kde vystupuje Adam Sandler, ale po zjištění, že ho dabuje někdo jinej, jsem to musela ihned vypnout, protože by mi to narušovalo celý film. :D

Ale s tím hodnocením i u překladu máš pravdu, stejně jako s překladateli Rowlingové. Jen si to nedovedu představit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama