Když sama jsem toužila lídrem se stát

25. března 2015 v 18:30 |  Literatura


Ráda pozoruji lidi, to přiznávám, zřejmě více, než je zdrávo. Často je svým způsobem analyzuji dle knih, které zrovna čtu: hledají svůj poklad? Byli by ochotni se za ním vydat? Dělají vše tak, jak jen nejlépe dovedou? Žijí ve stínu domněnek? Přemýšlím o životech všech, kteří kolem mne zrovna procházejí, přemítám, kam jejich kroky právě směřují, odkud a proč se na svou cestu vydali, zda jsou šťastní. I dostala se mi do rukou další z knih, i přišla další lidská analýza. Oproti normálu to bylo méně filozofické, v určitých ohledech však mnohem závaznější: byl by ten člověk schopen stát se správným lídrem?


Vždy jsem zastávala názor, že být dobrým lídrem není nic těžkého, a když jsem pro jednou opět poslouchala vyčerpaný rozhovor o hrozných poměrech v práci, sama jsem uvažovala nad tím, proč jsou lídři, jací jsou. To je snad tak těžké vytvořit příjemné prostředí, ve kterém by lidé rádi pracovali? Chce to výraznou spotřebu času? Sebere to snad lídrovi výdělek? Nebo prostě z jakého důvodu nemůže v práci vládnout harmonie?

Odpovědi mi přinesl Simon Sinek. Mohli jste o něm slyšet skrze jeho bestseller Začněte s proč, kde čtenářstvo nabádá, aby vyjma na co a jak zaměřilo svou pozornost na proč. Mimoto podkopává domnělé způsoby lídrovství, na což navazuje v oné knize odpovědí - rovněž bestselleru, totiž Lídři jedí poslední, kde Simon rozebírá vztah k práci, jaký vliv na něj má náš šéf a vůbec - jak se sám stát lepším lídrem.

Lídři si neuvědomují, že když zaměstnanci pracují pod někým loajálním a pozorným, dokáží se stát mnohem produktivnějšími a vstřícnějšími, než když jsou nuceni pracovat pro hrubého pokrytce dychtícího pouze po výsledcích a především - výdělku. Něco podobného jsem si uvědomila, když jsem svou pozornost přenesla na vyučujícího a nechala si ho v hlavě zanalyzovat. Ač učitel a lídr je něco rozdílného, stále je to autorita, která je "výše" než my sami. Přemýšlela jsem o jeho chování a uvědomila si, že on by rozhodně nebyl dobrým lídrem.

To, že se někdo nachází nad "námi" neznamená, že je lídr. Jeho vedení je pouhá pozice, ale skutečné lídrovství se zakládá na volbě. Lídr se stává zodpovědným za všechny a za všechno, a uvědomuje si, že zaměstnanci samotní se stávají produktivnějšími, když mají pocit, že do pracovního prostředí skutečně patří - a ač si jistě teď říkáte, jak je to všechno logické, nesprávným lídrům to stále nedochází.


Velice jednoduchým řešením je dle Simona "kruh bezpečí", pro udržení správně fungujícího kolektivu nezbytný. Když nic jako kruh bezpečí není, a o vzájemné pracovní důvěře tedy nemůže být řeči, lidé v práci mají až příliš práce s ochraňováním se jeden před druhým, a lídři k tomu přidávají zastrašování a každodenní přítomnost možného vyhazovu.

Kruh bezpečí zajišťuje nejen vzájemnou důvěru a loajalitu, avšak i lepší pracovní výsledky. Lidé v kruhu bezpečí jsou otevřeni spolupráci a nebojí se své nápady sdílet s ostatními, kdežto bez kruhu panuje v kolektivu rivalita a strach. Lidé se bojí přednést svůj názor či nápad, jelikož je děsí představa z možného neúspěchu a odmítnutí - Přece jen, co by špatnému návrhu sám lídr řekl? Raději tedy budu mlčet. - Lidé v kruhu bezpečí jsou oproti tomu za všechny možné inovace rádi, neboť se nikdy neví, kdy se daný nápad bude hodit. Když se navíc dá více hlav dohromady, může se přijít i na to, jak onen nápad vylepšit, což bychom sami, zastrašení a izolovaní od ostatních nikdy nezvládli.

"Být dobrým lídrem znamená obětovat se svým lidem, aby se oni mohli obětovat pro nás."

Simon ve své knize přednese všechny způsoby vedení ve firmě, které se pro nás již staly běžnými, ukáže nám, kde všude v nich jsou trhliny a proč jsou tak špatné, a představí nám ty správné, jednoduché, smysluplné a stále fungující. Nejsou to žádné složité inovace, kterých není člověk schopen; jsou to základní morální počiny, které by měly být známé všem lídrům - co lídrům! -, lidem.

Lídři si musejí uvědomit, že pro získání důvěry lidí musejí i oni sami něco udělat. Nic se neudělá jen tak samo od sebe, a je v samotném zájmu lídra učinit správné kroky k tomu, aby se stal dobrým lídrem. Lídrem, kterého bychom následovali, i kdybychom nemuseli. Musíme si uvědomit, jak moc se vyplatí věnovat se raději lidem než číslům. V tom vám Simonova kniha pomůže. Donutí vás zamyslet se nad svými vlastními počiny vůči podřadněji postaveným, a hned pocítíte touhu být lepším. Mne osobně neskonale motivovala a donutila přemýšlet o vedení v jiném světle. Při čtení si začnete všímat všech těch maličkostí, které správní lídři pro rozvoj svého podniku musejí dělat, a my sami zatoužíme po tom jednou něco podobného udělat, jelikož těch dobrých lídrů je tak málo a jsou tak potřební! A já vím, že kdybych jednou lídrem sama byla, díky Simonovi bych už vždy jedla pouze jako poslední.

z anglického originálu Leaders Eat Last přeložil Viktor Horák,
vydalo Jan Melvil Publishing v roce 2015, 288 stran, brožovaná vazba
 


Komentáře

1 Scribbler Scribbler | Web | 26. března 2015 v 22:07 | Reagovat

Zajímavý výběr knihy. Taky se snažím psát recenze na něco jiného než YA a dystopie, ale je moc těžké zaujmout čtenáře.

2 Iny Smithová Iny Smithová | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 15:33 | Reagovat

[1]: Špatné je, že čtenáře nic jiného než YA nezajímá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama