Milujme okamžiky, ne věci

21. března 2015 v 20:47 |  Rádoby glosy
Představte si, že by se vás někdo zeptal, po čem nejvíce toužíte, o čem sníte, čeho chcete dosáhnout. Možná, a to aniž byste lhali, se vám vážně vybaví něco jako pravá láska, srdečné přátelství, pouhá radost, lidská ochota a laskavost - přesněji pokus o jejich naplnění v lidech. Zeptejte se stejně tak někoho ve svém okolí. Zda vám odpoví příhodně, tedy tak, jak by pravý lidský tvor měl, děkujte za svou společnost a za to, jaká je. Většina lidí by totiž odpověděla, že touží pouze po majetku - krásném velkém domě, novém autě, nejnovějším smartphonu, hifi věži, skvěle vybaveném notebooku… Většina z lidstva touží už jen po materiálním uspokojení a neuvědomuje si, že nashromažďování věcí pouze zkracuje dobu, po kterou zde oni sami mohou být. Neříkám samozřejmě, že majetek a peníze nejsou (třeba i pro mě) důležité. Problém je v tom, že se začali řadit na první místo v žebříčku priorit, a zapomíná se na to - jak řekl nezapomenutelný velikán Karel Čapek -, že "na světě nejsou nejkrásnější věci, nýbrž okamžiky".


Já rovněž toužím po materialismu. Toužím po získání diplomu, jednou bych moc ráda měla pěkný rodinný domek. Ale nezapomínám na to, že pouhý majetek nestačí. Raději menší domek přesycený vzpomínkami, než ohromné sídlo sdílené pouze se sebou samým. Raději ojeté auto, které má za kým zavést, než luxusní nový model, s kterým stejně nemusíme nikam vážit cestu. Lidstvo si totiž neuvědomuje, že čím více majetku máme, tím více prchavými se stáváme, tím více se ostatním vzdalujeme. V nás, lidech samotných, problém není - když jsou někteří schopni radovat se pouze z okamžiků a majetek brát až sekundárně, proč bychom to nedokázali všichni. Problém je v globálním systému a přesvědčení, že materiální hodnoty jsou důkazem úspěchu. (Co na vás lidé obdivují více? Vaši vstřícnost, nebo iPhone?) A samozřejmě i v lidské odevzdanosti a nulové snaze - i ochotě - cokoliv měnit.

Lidstvo je pošetilé a vrtkavé, a řídí se tím, co společnost, ve které se nachází, oceňuje a žádá. Jest mnohem pravděpodobnější, že uběhneme marathon, když nás bude pohánět vědomí, že od nás se jakožto od sportovce očekává, že běh zvládneme. Uběhneme to, protože vlastně musíme. V žurnalistice je ceněna objektivita a preciznost, v syndikátu vstřícnost a loajalita, a lidstvem obecně je ceněn majetek. Dokonce to však zachází až tak daleko, že někdy nejde o majetek samotný - jde o jeho hodnotu. Parafrázujme si (…) jednu slavnou alegorii, lidi dnes nezajímá krásno. Nezajímá je, jak vypadal ten dům, kolem kterého jste procházeli, a připadal vám nádherný. Řekněte jim cenu dané budovy a až poté zvolají, jaká to nádhera! Lidi netěší už ani vlastní jsoucno, nezajímá je melancholie - na tu nemají čas. Vytratila se radost z pouhé přítomnosti a veškerá křehkost byla odvržena. Lidstvo zajímá už jen něco, čeho se můžeme dotknout, existence čehož je nevyvratitelná.

V dnešní době se žije pouze pro peníze. Svým dětem nahrazujeme vlastní čas strávený v práci dárky, a myslíme si, že se hodnota majetku může vyrovnávat kráse okamžiků. Nezaobíráme se filozofií a chvíle strávené s rodinou pro nás nejsou primární. Zabýváme se tím, co jsme si pořídili, ne tím, co jsme prožili. Předmět přitom své kouzlo má pouze prvotně, a neboť je pomíjivý, předmět sám jednou zmizí. Zde tkví rozdíl mezi materialismem a jsoucnem, a rozdílné hodnoty s týmž související - předmět, který zmizí, přestane mít hodnotu, kdežto vzpomínka na okamžik v nás přetrvává; darujme svým blízkým raději něco, co není prchavé.

Přestaňme lnout k myšlenkám na to, jak budeme mít jednou bezchybně vybavený šatník. Neřešme, že jedna koupelna je pro nás málo. Přestaňme věci vnímat jako životní prioritu, protože jí nejsou. Jak se budu opakovat, samozřejmě, že nějaké věci k životu potřebujeme. Ale proč, proč jen, je vnímat jako nejdůležitější část našich životů? Otevřeme své srdce a hledejme poznatky. Když nám přítel oznámí, že si koupil modré tričko, nechtějme vědět, kde a kolik ho stálo. Zajímejme se o to, jaký důvod ke koupi trička, a právě modrého měl. Zajímejme se o lidi a jejich životní příběhy, ne o jejich majetek a jeho hodnotu. Buďme lidmi, jakými by lidé měli být, nepovažujme někoho za lepšího jen proto, že vůči jinému má majetek. Majetek zaslepuje a to nejen ty, kteří ho vlastní, však všechny, kteří k němu lnou. Proberme se ze světa iluzí, stejně jako pronesl Gary Turk v souvislosti s technologiemi, a já opakuji v kontextu majetku. Proberme se a prostě jen buďme.
 


Anketa


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 22. března 2015 v 9:58 | Reagovat

Napsala jsi to moc hezky a já musím souhlasit. Všechny věci světa nashromážděné na jedné hromadě ještě nevnesou do života štěstí.
Někdy mě taky přepadá taková ta touha po tom vlastnit. Třeba když si prohlížím blogy knižních blogerů a vzdychám nad jejich knihovnami, nad tím, jaké by to bylo mít velký pokoj, velkou knihovnu, velké prostranství jen sama pro sebe. Ale pak si řeknu - stejně nemůžu vlastnit všechny knihy. Navíc bych polovinu z těch knih měla jen proto, abych ji měla, ne kvůli knihám samotným... :)
Líbí se mi to přirovnání s domem, s autem. Napsala jsi to fakt dobře a výstižně. :)

2 Marillee Marillee | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 12:52 | Reagovat

To je hezké. :)
V předposledním odstavci vidím zcela jasně můj ninější vztah s mým tátou. Neustále mi chce něco kupovat a já neustále odmítám, protože mi to přijde fakt zbytečné. (Třeba smartphone!!)
A po čem zrovna teď nejvíce toužím? Moje tužba je sice spíše materiálního zjevu, jenomže by mi i zároveň darovala zpátky mojí ztracenou část duševního zdraví za posledních pár let. :) Totiž - chtěla bych si najít bydlení s přítelem a začít žít jako dospělá a zodpovědná osoba, trochu pozapomenout na některé věci a víc se soustředit na věci, které mi dělají radost. :)

3 bludickka bludickka | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 17:00 | Reagovat

Pěkně napsaný článek. Myslím, že lidi občas tolik chtějí věci ani ne tolik proto, že jsou materialisti, ale že ty věci pro ně znamenají symbol něčeho, po čem doopravdy touží. Například kluk, který chce luxusní auto. Chce ho jen proto, že touží po obdivu, atp.

4 Iny Smithová Iny Smithová | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 15:40 | Reagovat

[1]: U těch knižních blogerů jsi to napsala správně, vidím to úplně stejně! (A stejně tak mne občas přepadá to vzdychání nad jejich knihami...) Jinak děkuji :).

[2]: Byt je podle mého objektem spadajícím pod materialismus toho typu z věcí, které nejsou zbytečné, takže ti to jen přeji, a doufám, že vám to vyjde :).

[3]: Inu, dnes je vše možné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama