Neopouštěj mě / Never let me go

24. května 2015 v 20:44 |  Přehršel
Tento článek mám rozepsaný, věřte či ne, od začátku ledna. Zda si pamatujete, jednou jsem už i měla založenou rubriku "filmotéka", a tento článek do ní měl být úvodem. Zjistila jsem však, že já na filmový recenze sakra vůbec nejsem. (A tak rubrika skonala.) Myslím však, že zrovna tomuto filmu byste pozornost věnovat měli. (Máte po ruce sluchátka? Pusťte si ku čtení alespoň první FILMOVÉ TRACKY.)



Žánr: drama, sci-fi, psychologie, romantika
Režie: Mark Romanek, 2010
Scénář: Alex Garland
Hudba: Rachel Portman
Délka: 103 min

Neopouštěj mě: film z roku 2010 dle předlohy britského spisovatele Kazua Ishigury, který si zaslouží obdiv. Bohužel, nalezne se jen několik v davu, kteří film dokáží patřičně ocenit a ostatní si se svým tupým mozkem neustále stěžují, že ve filmu nic nepochopili. Naštěstí zrovna já jsem jednou z těch, kteří mozek mají a dokážou tedy chápat naprosto triviální a logicky vyvoditelná fakta které film uchvátil a doufám, že obětujete svých 103 minut života a pokusíte se film si rovněž zamilovat - a pokud používáte mozek, neměl by to být problém.

O čem že to tedy je? Hlavní hrdinkou je 31 letá Britka Kathy H., která pracuje jako pečovatelka dárců orgánů. Její práce je velice vyčerpávající, s každým, s kým přijde do styku, se po nedlouhé době musí znovu loučit - ach ta smrt. Jednou tak Kathy začne vzpomínat na své dětství, na Ruth a Tommyho, své dva nejlepší přátele, vůbec na své dospívání - dospívání na internátní škole Hailsham. Na to, jak byla škola posedlá uměleckou tvorbou a že nikdy vlastně nezjistila, co za tím vězí. Na učitele, kteří se štítili svých žáků. A na to, když jim byl prozrazen jejich životní úděl.

Ano, je tu i romantika. Inu, je to milostný trojúhelník. Že klišé? A to vadí? Ach lidi, no a co? Komu na tom záleží. Alespoň mně bylo po konci filmu všechno jedno. Soustředila jsem se na úplné nic. A přece jen na všechno. Vše jsem nenáviděla. A tolik milovala. Nesnášela jsem samotný film za to, jak na mě působí, že na mě vůbec nějak působí. A tolik ho milovala... Možná jsem jen prostoduchost sama, ale tenhle film mě jednoduše vycucal. Vyždímal ze mě všechno všecičko, a já jen vnímala, jak mi po lících kanou slzy, jak stékají a stékají.

Nejde tu však o romantiku. Ještě než jsem film zhlédla, přečetla jsem hotové spousty názorů a začala přemýšlet o tom, jak lidé vnímají film - který jsem tedy ještě neviděla -, a domyslela si, že ho vnímají úplně špatně. Ostatně, v dnešní době téměř nikdo nedokáže vnímat správně. V dnešní době nedokáže správně téměř nikdo nic. Lidé v tomto snímku vidí prachsprostý způsob výdělu peněz kvůli těm z nás, kteří se necháme dožrat tou nicotou, tou ohavnou prázdnotou, krutostí a nespravedlností - prý. Ti z nás, tedy i já, kteří si film zamilovali, obzvláště jeho kouzelně ohavnou (ano, oxymóron přichází) myšlenku, jsou jen prostoduší pablbové, kteří se vyžívají v dojácích hrajících na city - prý. A s tím já razantně nesouhlasím.

Kdyby někdo napsal, že film chápou, ale prostě se jim nezdál tak dobrý, ty bych zase chápala já. Jelikož to je pravda, zřejmě se nejedná o kdoví jak grandiózní filmový počin. Irituje mne však, jak lidé hlásají, že film není vůbec dobrý kvůli tomu, že jsou to prostě hlavy skopové a sami ho nechápou. Film je velice krásným psychologickým kouskem, který nás donutí (nebo alespoň z nás ty přemýšlivé) zamyslet se nad lidskými hranicemi, jejich vzdáleností od morálně povoleného, nezbytného. Lide - no nejsme my zvrácení?

Tento film mám spojený i s něčím krásným - to když jsem zrovna stála před komisí při pohovoru u talentovek na Helenín. Vůbec nesouvisejíce s uměním se mne zeptali, zda se mi v poslední době nezalíbil nějaký film. Samozřejmě, vždyť jsem přece zrovna viděla Neopouštěj mě! A tak jsem jim o něm vyprávěla. O tom, jak úžasný snímek to je, jak jsem se zamilovala do té ohavné myšlenky, rozpovídala jsem se právě o lidských hranicích, lidské chtivosti. A víte co oni? Oni... jen souhlasili. Prostě souhlasili.

Omluvte kontraproduktivní článek, o filmech však vážně psát neumím. Zkuste ale vážně tomuto pozornost věnovat. Prosím.








V jedné minutě, kdy se žena ve třídě rozpovídá: "Nikdo z vás nebude v životě dělat to, co chce. Až dospějete, stanete se dárci svých orgánů a zhruba kolem svého třetího čtvrtého dárcovství bude váš život ukončen. To je to, k čemu jste byli stvořeni."

"Nezjišťovali jsme tak, jakou máte duši. Zjišťovali jsme tak, jestli nějakou duši vůbec máte."
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 25. května 2015 v 16:27 | Reagovat

Zaujal mě tvůj popis a dojal mě trailer. A další důvod, proč se na film podívat, je to, co píšeš. Lidé opravdu mnohdy nepochopí filmy nebo knihy správně. Ve všem hledají něco, co se podobá jejich životům a nebo co je akční, co by jim do šedavě nudných dní mohlo vnést nějakou barvu. Já to tedy nedělám, doufám. :)

Na film se určitě podívám, děkuji, že o něm díky tobě vím!!! :-)

2 Teeve Teeve | E-mail | Web | 12. července 2015 v 8:32 | Reagovat

[1]: Doufám jen, že tě tak zaujme i samotný film :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama