Chvástáme | Červen a červenec 2015

1. srpna 2015 v 7:44 | Relle |  Knihomolie


Konkrétně tento článek, nazvaný "Literární chvásty", jsem směřovala na úplně jinou stránku než mé infinityum, taky proto nepřibylo sečíst přečíst provázející červnem. Neboť jsem však děsnej člověk a na všechno kašlu, dala jsem na jistotu a publikuji zde a teď. Počítejte však s tím, že takhle tomu od teď bude - chvásty naprosto nepravidelné, třikrát za měsíc, jednou za půl roku, jak se mi zrovna bude chtít!


získala jsem:

  • Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ
  • Antoine de Saint-Exupéry - Povídky
  • Colleen McCulloughová - Ptáci v trní
  • George Orwell - 1984
  • Robert Galbraith - Hedvábník
  • Jan Neruda - Povídky malostranské (audio)
  • John Green - Hvězdy nám nepřály

Když se na to tak mrknem, sedm knížek za dva měsíce je celkem bída. Obzvlášť, když jsou to zas všechno jenom recenzáky... Nejnovější a to nejkrásnější možné vydání Ptáků v trní vlastním díky Euromedii a děsně přemilé "PR" Míše, jíž jsem si totl zamilovala, stejně tak to první vydání Hvězd, co nepřejou, které, ač jsem si prvotně říkala, že yoliovský paperback je hezčí, se mi teď, když jsem jeho vlastníkem, líbí nekontrolovatelně víc; audio Povídek malostranských skrze spolupráci s Audiolibrixem poskytnutou stejně tak božím chlapíkem ze Slovenska.

A zbytek je od Rozhledny, prostřednictvím paní Švarcové. Ghad, tu ženu vážně žeru! S ní se ve spolupracích kominukuje úplně nejlépe a za ten půl rok, co pro ně píšu, se mi zažrala do mého srdíčka, mgehd. Jmenovitě tedy Exupéryho Povídky a Malý princ, nejnovější 1984 a Hedvábník.

přečetla jsem:

  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Únor
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Březen
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Duben
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Květen
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Červen
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Červenec
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Srpen
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Září
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Říjen
  • Gabrielle Lordová - Spiknutí 365: Listopad
  • Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ
  • George Orwell - 1984
  • Robert Galbraith - Hedvábník
  • Colleen McCulloughová - Ptáci v trní
  • Andrew Smith - Kukuřičný město
  • John Green - Hvězdy nám nepřály
  • Petra Soukupová - Pod sněhem
  • John Green - Papírová města

V květnu jsem se tedy rozhodla, že je na čase udělat si re-reading série Spiknutí 365, stihla jsem nakonec jen jeden díl, se zbylými jsem však postupně dále pokračovala v červnu. Vtíralo se ke mně však hodně recenzáků a já nevěděla, co číst dřív (až jsem nakonec zase byla nucena psát recenze na nedočtené knihy - ale tak je to přece jen nejlepší), takže jsem mezi jednotlivými díly zažila delší prodlevy. K sérii samotné? Je fakticky dobrá.

Když jsem poprvé četla první díl, s každým odstavcem jsem nevěřícně kroutila hlavou, jak někdo mohl něco tak stupidního vymyslet. Až jsem se dostala na poslední stránku. Tu jsem dočetla rychlostí blesku a zavřela ji se slovy: "bože, to byl ale nesmysl. Ale... jak to asi skončí dál?" Podobně to pokračovalo s každým nově přečteným dílem. A postupně jsem si začala uvědomovat, že ač si o sérii a její nesmyslnosti myslím své..., vážně se mi líbí, přirostla mi k srdci a jejího zakoupení rozhodně nelituji (a jak bych mohla, když jsem za jeden díl dala 9,-).

Jednou z nejmilejších knih období, jehož se tyto chvásty týkají, byl Malý princ. No jo, prostě Malej princ. Už zase. Vskutku to literární poklad je a právem ji budu označovat za jednu ze svých nejoblíbenějších knih. Jsem navíc ráda, že KONEČNĚ mám své vlastní vydání a příště ji už nemusím číst na čtečce - jen je tedy toto omegácký vydání s jiným překladem... Ale něco je v něm náhodou ještě lepší než v tom původním!


Slavná 1984 popisující totalitní vládu přichází. Prvně jsem ji přečetla s nuceným zalíbením kvůli tomu, že se líbila našemu češtináři - řekla jsem si tedy, že se musí líbit i mně, závěrem mě samozřejmě zklamala. Avšak nyní, řekla jsem si, že když už mám svůj vlastní výtisk, zjistím, jak se ke knize stavím doopravdy, bez očekávání; a hleďme, naprosto ji miluji. Avšak stejně jako Malý princ - toto vydání má jinný překlad. Proč se probůh překládají na vícekrát? Velký bratr kupříkladu nesleduje - ale vidí, Winston nepracuje v Pramini - avšak na Miniprav, ideozločin je krimpsych a z ideopolicie se stal Psychopol (ale zrovna to je dobrej název).


Další na řadě je Hedvábník, pokračování Volání kukačky. Byl to, tuším, únor 2014 a knih jsem tehdy měla hodně poskrovnu. Byli jsme na nákupu a já jsem samozřejmě zamířila ke knihám. A přesvědčila jsem drahou matičku, aby mi Kukačku koupila. Vůbec jsem nevěděla, co od ní čekat - nebylo to jako by bylo dnes, kdy se před zakoupením dívám po všemožných hodnoceních, které mi net najde, čtu snad všechny články a recenze. Tehdy jsem to prostě neřešila, kniha se mi zalíbila a hotovo. A ano, totálně jsem se do ní zabouchla. Nevím, jak je možné, že tak moc. Ale, eh, měla jsem psát o Hedvábníkovi...

Jelikož se Volání kukačky stalo mou nejoblíbenější knihou, na pokračování jsem se samozřejmě těšila a vůbec jsem neměla obavy, že by ho Rowlingová nějak zkazila. Inu... Nemohu říci, že by to udělala. To vážně ne. Ale jelikož Volání kukačky se mi tak moc zalíbilo i proto, že to byla konečně detetivka, kde není vážně žádné násilí (nepočítáme-li vypadnutí z balkonu :D) a tak nějak jsem počítala s tím, že stejně bude pokračovat i v Hedvábníkovi. To ale bohužel ne. Pak mě to prostě už nebavilo a já si vzala tužku a začala si v knize přeškrtávat všechny pasáže, které na mě byly až moc a fakt mě to mrzelo. To si ti autoři pořád myslí, že čtenáře zaujmou jenom tehdy, budou-li všude vecpávat krvavý humáče? V celku se mi kniha líbila, blíže se dostáváme ke Cormoranovi a Robin, za což jsem byla děsně ráda, jelikož patří mezi mé nejoblíbenější protagonisty; ale Volání kukačky se mi asi stejně líbilo více. (Ale ano, i Hedvábníka mám ráda! Až na to násilí, fůj blé, ještě teď je mi z toho zle.)

Když jsem překonala následující dosti dlouho čtecí kontraproduktivitu, vrhla jsem se na milované Ptáky v trní, ke kterým nemám co říct. Je to naprosto geniální kniha, grandiózní, úžasná (to prosím nenávidím pleonasmus), neskonale smutná a nádherná a četli-li jste ji a nelíbila se vám, radši k vám nebudu nic dodávat. (Pablbové!) Ach, jak jen tuhle knihu miluju, je tak úžasná, úžasná!


A pak jsem tak nějak zjistila, že mi došly recenzáky... Samozřejmě, jak jsem již psala, mám knížek dohromady 12, jež jsem za prázdniny chtěla přečíst, ale... Já k těm recenzákům začínám nějak lnout... Každopádně jsem vzala do rukou Kukuřičný město - což vlastně recenzák taky je! Těch několik měsíců mi bylo stále líto, jak se na něj práší, ač jsem o té knize napsala, co jsem napsala. Musím říct, že mě docela překvapila.

Když jsem se mrkla na tu svou nerecenzi, řekla jsem si jen ou - to jsem to fakt tak zhanila? Začátek knihy jel dobře, zvykla jsem si na všudypřítomné představy šoustání a to úděsný jménu Szczerba doprovázející knihu ve stejně hojném počtu jako ono šoustání, když konečně nastal konec světa - well done!, jako taková pitomost se mi to už nezdá. Ale konec je naprosto nedotaženej. Čekala jsem, že nastanou boje s kudlankama, příběh vygraduje k tomu, jak hlavní hrdina se svým přitepleným kámošem zachráněj svět; ale ono ne. Přijdou na to, proč se to všechno stalo, zabijou tři kudlanky a jdou si schovat svou prdel, aby se jim náhodou něco nestalo, o tajuplném úkrytu samozřejmě nikomu neřeknou a nechaj celou Ameriku sežrat kudlankama. Nádhera. Každopádně to nebylo tak hrozný, jak si pamatuju z ledna, to se musí nechat.

Ale pak už DOOPRAVDY přišla nepřítomnost jakéhokoliv recenzentstva a já nešťastná si jen stěžovala, jaký jsem to chudáček, ani číst co nemám. Samozřejmě, zrovna ten den mi přišly Hvězdičky! A ač se mi to pozdávalo vskutku divné, vzhledem k tomu, jaký vztah jsem k nim doposud chovala, z recenzáku jsem měla větší radost snad jen, když mi přišly Brambory na vloupačku - a to jen kvůli tomu, že to byl můj první oficiální recenzák. Říká se do třetice všeho dobrého? Ano, u mě to vážně platí. Přečetla jsem Hvězdy poprvé, vůbec se mi nelíbily, po druhotném přečtení to bylo lepší, pak jsem si ale řekla né a na Databázi knih jim vrátila 2*. Ale teď ne-e. Ač jsem u nich nebulila - a že u prvních dvou přečtení ano -, fakt jsem začala mít Greena ráda. (A přehodnotila to na 4*.)


A co po nich? To jsem si uvědomila, že nějaké ty nepřečtené recenzáky mám (ač už tedy zrecenozované...) a vrhla se na Pod sněhem. A musím říct, že se mi ta knížka upřímně líbila, přestože mi ze začátku vážně vadil ten styl psaní. Ale každý je holt jiný. Každopádně rozhodně doporučuji, bylo to příjemné čtení o každodenních strastech (a snad i radostech?), ty s dětmi jsem navíc plně chápala a vciťovala se do hrdinek. Ano, možná i tohle zas takový nesmysl není...

Závěrem měsíce byla ta slavná Papírová města, na která jsem se nevýslovně těšila. A samozřejmě mě zklamala, jak jinak. Hodně mě to mrzelo a stále mrzí - a jen tak rozhodně neomrzí. Byla to ale knížka dosti o ničem; myslím, že kdyby John přeskočil to, jak hrozně Quentin touží po tom najít Margo a místo toho se zaměřil na cestu minivanem, kdy se za ní vydávají, vymyslel by pro protagonisty pořádný dobrodružství a tak, bylo by to mnohem lepší. Takže škoda. Navíc samotný Quentin a Margo přehnaně moc připomínali Milese a Aljašku, což mě naštvalo, neboť jsem je v tom "žůžo Hledání Aljašky" oba nesnášela. Takže jen - achich ouvej...
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 10:26 | Reagovat

Já jsem za červenec přečetla čtyři knížky a dvě mám doposud rozečtené. V srpnu se chci polepšit. :D

2 Luci Luci | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 19:02 | Reagovat

to je teda seznam :D vážně jsi toho přečetla dost :) já přečetla za červenec myslím 10 knih... :D ale z těch, co tu máš, jsem četla jen Malého prince (toho miluji) a 1984 - to ujde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama