V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit

21. září 2015 v 6:19 | Relle |  Literatura


Nikdy jsem se nemohla ztotožnit s tím množstvím knihomilů, kteří na otázku o jejich dětství (co se knih a filmů týče) odpovídali všichni stejně: nás vtáhl Harry Potter. Já jsem napoti tomu byla od malička strhávána jiným směrem - jednak bratrem, který měl rád Spider-mana a následně kdoví proč neskonale pohltil i mne; a především mou drahou maminkou, která téměř sveřepě vyčkávala další pokračování filmového Pána prstenů, úžasného příběhu, který k nám od mistra Tolkiena dorazil po debutové knize Hobit - a Hobit, inu, ten přichází právě teď.


21. září není ledajaký den - dnes je tomu totiž přesně 78 let od chvíle, kdy byla poprvé vydána tehdy ne nijak nápadná kniha o dobrodružstvích pro děti s názvem Hobit. Sám vydavatel knize zprvu nijak nevěřil a nezaujat ji dal přečíst svému desetiletému synovi, který z ní byl však neskutečně nadšen. Přesto se následně vytisklo pouhých 1500 svazků, ty nicméně okamžitě zmizeli z pultů prodejen a znamenali odstartování okouzlení Tolkienovým fenoménem.

Sám John Tolkien žádný spisovatel nebyl - žil spořádaným životem, byl vážený profesor na Univerzitě v Oxfordu. Snad právě to bylo předvojem jeho úžasného výtvoru Středozemě, leč dohadovat se jen můžeme, byl by-li na svůj svět, stvořený pro vlastní pobavení, přišel i bez onoho prázdného papíru; když se totiž jednou večer probíral nudnou hromadou esejí svých žáků, radostně zaznamenal jednu úplně prázdnou, a s nově nabitou energií vzal pero a do prázdna napsal: "V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit," větu, která to všechno začala. O sedm let později od onoho večera, kdy zatím vůbec neměl tušení, co to je ten hobit a z jakého důvodu to probůh žije v noře, svůj svět však již měl promyšlený o dost detailněji - a bylo to právě cirka o těch sedm let, kdy kniha vyšla.

A kdo že to ti hobiti jsou? Malí lidičkové s velice chlupatýma nohama a kudrnatými vlasy, milující pohodlí a dobré jídlo, jehož si dopřávají mnohokrát denně. Protagonistou stvořil Tolkien hobita Bilba Pytlíka, kterého si jednou vyhlídne jistý čaroděj Gandalf a za dobýváním Osamělé hory, vlasti trpaslíků, ho společně s 13 jejich příslušníky zatáhne do tohoto neočekávaného dobrodružství - neboť trpasličí domovina je po mnoha let střežena zlověstným drakem Šmakem, konečně však nastane ten čas, kdy se trpaslíci rozhodnou, že chtějí svou Horu zpátky. (Navíc potřebují jednoho hbitého hobita, toť tedy, jak dostal se do příběhu i náš Bilbo.)

Bilbo si pak až do konce svých dní nedokázal nikdy vzpomenout, jak se tenkrát octl venku, bez klobouku, bez vycházkové hole a bez peněz, a vůbec beze všeho, co si obvykle bral s sebou, když odcházel z domu; jak nechal přesnídávku nedojedenou a nádobí neumyté; jak strčil klíče od domu do ruky Gandalfovi a jak uháněl, pokud mu srstnaté nožičky stačily, podél velkého Mlýna, přes Vodu, a pak ještě celou míli nebo i víc.
Byl celý zadýchaný, když přesně s úderem jedenácté dorazil do Povodí, a najednou zjistil, že si zapomněl kapesník! (strana 35)

Celý příběh se odehrává právě v již zmiňované Středozemi, na níž Tolkien pracoval přes 20 let. Mimo příběh Hobita se v ní odehrává například i série Pán prstenů, jíž napsal o 17 let později, či Húrinovy děti, ale o tom dnes nemluvme, třeba jindy - dnes je prostor pouze pro Hobita, výjimečnou pohádku, která je skrze svoji hravost vážně dětem nasměrována. Je to krásný příběh, ve kterém se setkáváme s nesmrtelnými elfy a tvrdohlavými trpaslíky, mocnými čaroději a pohostinnými hobity; a to je samozřejmě pouze zlomek z celého příběhu, se svou nápaditostí nemaje rovného.

Kniha je psána především vypravěčsky, ač se dočkáme i delších dialogů - avšak především jde přece jen o pozorování dění a prostoru. Mimo klasický text je kniha doplněna nespočtem rýmovaček, chytrých a úderných písní, které se budou pokoušet nás probrat, začali-li bychom nad mnohdy se vyskytující popisnou neměnností trochu poklimbávat. Nemění na tom ale to, jak dobrý příběh Hobit je; musíme přec brát v úvahu dobu, kdy byla kniha sepsána, tedy v konečné fázi 37. rok předešlého století.

A doporučuji-li Hobita? Samozřejmě! Je to klasika, navíc jsem zatvrzelou fanynkou filmu a bylo jednoduše okouzlující prožít celý ten příběh znovu, ale úplně jinak zároveň. Když jsem již zmínila film, nejnovější verze režírovaná Peterem Jacksonem není první; a co je příhodné, ta úplně první pochází z roku 1966 a byla režírována v Praze. Šlo sic o pouze dvanácti minutový kreslený pokus, v Hollywoodu - neboť na připravování se v Praze podílela i Amerika - však zaznamenal velký úspěch.

Ač jsem zmínila, ž Hobit je napsán jazykem, který by leckoho nemusel bavit - jako například častokrát mě -, příběh sám graduje znovu a znovu, jelikož vždy nová kapitola si pro nás připravuje další a další dobrodružství, v nichž hrdinové svádějí boje se skřety a lidožravými pavouky, setkáváme se i s temnými elfy, od těch normálních o mnohé odlišnějších a vskutku temnější - a tolika dalšími věcmi, že je zbytečné je vypisovat a musíte si na ně přijít sami. Stále pro mě zůstává neuvěřitelné, jak Tolkien dokázal svou Středozemi vymyslet ve své době a vážně nelze neuznat, že John Ronald Reul Tolkien je právoplatným králem literárního fantasy.

Výtisk vydaný nakladatelstvím Argo je navíc mimochodem velice povedeným, na čemž se nejvíce podílejí ilustrace od Alana Lee, které v knize nalezneme více jak šedesátkrát, počítáme-li ilustrace hlavní či jen doplňkové, a umožní nám tak představit si Tolkienův výtvor ještě živěji.

z originálního názvu The Hobbit přeložil František Vrba, ilustroval Alan Lee,
vydalo Argo v roce 2006, 273 stran, pevná vazba

 


Komentáře

1 Charlyn Charlyn | Web | 24. září 2015 v 14:17 | Reagovat

Já Hobita naprosto žeru! Četla jsem ho snad pětkrát a každý film viděla nejméně třikrát. O Vánocích se chystám na velký rereading Hobita, Pána Prstenů a Harryho Pottera, už se nemůžu dočkat! :D

2 Relle Relle | E-mail | Web | 3. října 2015 v 7:32 | Reagovat

[1]: Tak ti přeju! Já se do té doby snad rovněž dostanu i k Pánu prstenů - docela mě zajímá, jak se mi v porovnání s Hobitem bude líbit...

3 Grumpy Grumpy | Web | 11. října 2015 v 11:18 | Reagovat

Hobita jsem četla v angličtině, líbil se mi, ale zase mě nedostal úplně do kolen. Pán prstenů se mi četl o něco lépe. Filmy Hobit (oproti Pánovi prstenů, které zbožňuju) mě opravdu nenadchly.

4 Tanith Tanith | Web | 11. října 2015 v 19:52 | Reagovat

Hobit mě uchvátil jak ve své knižní podobě (mít víc času, tak ho čtu pořád znova a znova), tak i jeho filmové zpracování, i když v něm jsem tak trochu nemohla překousnout Toruviel.
Jen tak mimochodem, Relle, přivodilas mi pořádný šok. Já si jen tak brouzdám po blogu a najednou na hlavní stránce narazím na svou bývalou spolužačku. Vůbec jsem netušila, že máš blog. Teď, když už to vím, sem budu chodit častěji.

5 Relle Relle | E-mail | Web | 23. října 2015 v 17:14 | Reagovat

[4]: Když jsem tvůj komentář četla poprvé, ani nevíš, jak jsem se vyděsila, kdo jsi :D. Naštěstí jsem si uvědomila, jakou literárně nadanou bývalou spolužačku mám ;). Jsem ráda, že sem občas zavítáš, ač tě asi budu muset zklamat s tím, že poslední dobou se tu z toho stává jen recenzní skladiště...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama