Vyplňuji svůj první tag! | This or that book tag

5. března 2016 v 10:21 | Relle |  Literatura


Milí jsoucníčci,
absolutně nechápu, jak je možné, že mi všechno tak hrozně trvá. V mém vlastnictví je úplně obyčejný sešit s oblými rohy, na jehož první straně se tkví nápis 'Cokoliv z článkožroutství'. Mám v něm tolik nápadů na články, že bych i s pravidelným přispíváním měla textů zásob na spousty týdnů. (Zase nechci přehánět, abych napsala měsíců.) Nezpůsobuje to ani lenost, že je zde pusto. Je to snad má obava o publikování odstavců psaných již ne z takovým umem psaného projevu? No jasně, zní to logicky, nechat ho tak ještě více klesnout. Já bych se tomu u sebe vlastně ani nedivila...


Ovšem proč jsem zmínila první větu, se týká toho, že jsem ještě nikdy neodpovídala na žádný tag. Nikdy. Fakt. A zaráží mě to, jelikož mě osobně je vážně baví číst, poznáte tak blogery zase o něco blíž, a někdy máte skutečné štěstí na dobré tématické tagy, jež je radost číst i u blogerů, jež se vám v ostatních případech zdají snad i - mdlí - sebestřední - neoriginální - arogantní - snad mi rozumíte. Chtěla jsem tím něco říct? No, asi jsem si tyhle dva odstavce vážně mohla ušetřit. Ale teď to konečně přichází! Dokopala jsem se k tomu publikovat něco pro mě úplně nového, byť pro vás nic všednějšího třeba ani nemusí být. Vyplňuji svůj jubilejně první tag, jak jinak než týkající se knih, a třeba si ho po vyčkávání vyplníte i vy! Nebo mi snad chcete tvrdit, že jsem úplně jediná, kdo je takhle pozadu? Achjo. Jsem marná.

Hardback nebo paperback?
Rozhodně paperback. Vůbec mi nejde o to, že třeba na cestování jsou lepší z toho důvodu, že jsou lehčí, odolnější a skladnější, ale jsou zkrátka hrozně roztomilý. Viděli jste to první vydání Stopařova průvodce Galaxií? Nebo papírovou verzi Malého prince od Omegy? Proto mám paperbacky ráda, sice to není pravidlem, a najdou se i malé hardbacky, ale ta samá kniha je v brožovaném vydání vždy menší a malé knihy - to je moje srdcovka! (Proto je samozřejmě celkem logické, že vlastním to největší vydání Hobita…)

Šťastné nebo smutné konce?
Tak tady není o čem přemýšlet - samozřejmě, že šťastné! Četli jste s úchvatným optimismem napsanou Terapii láskou? Vtipného a pozitivního Marťana? Prázdné místo, které, pokud si jej správně vyložíte, vám nabídne naději ve všech podobách? Rovněž tak Ptáky v trní, u nichž si sice pobrečíte, ale uvědomíte si krásu života? Uměli byste si je představit, kdyby skončili špatně? Smutné konce nejsou realističtější, jak lidé obvykle říkávají, a to jsem poslední dobou prosím hluboký realista. Po smutných koncích ve vás narůstá tísnivý pocit, nejistota, svět je chmurnější a proč? Ač si dobře uvědomujete, že se jedná pouze o fikci, necítíte se hůř méně. A ač si u šťastných knih rovněž uvědomujete, že se jedná o fikci, i tak vám prozáří celý den. (Klidně i víc. Já po Terapii láskou, to jsem vždy jak prase chrochtající blahem.) Takže čtěte šťastné knihy a hned vám na světě bude líp! :)

Autor nebo autorka?
Otázka, na níž jistě povětšina blogerů odpoví, že na tom nezáleží, a já se k nim rovněž tak musím přidat. Všude nalézáme ukázky toho, jak se jedno pohlaví dokáže vcítit do druhého, takže kecy o tom, že ženy neumějí psát z mužského pohledu a naopak jsou pouze součástí myšlení omezenců a nemá ani cenu brát jej na vědomí. Je pravda, že oblíbenců mužského pohlaví mám více, ale na druhou stranu jsou to od nich jen jednohubky - jako Quickova Terapie láskou, Chboskyho Ten, kdo stojí v koutě, Weirův Marťan -, ale co se žen týká, mám tu Rowlingovou, od níž miluji všechny (všechny!) knihy a trilogii od Collinsové (v brzké době se navíc rozhodně chystám i na její dětskou obdobu Alenky v říši divů), pak dále i jednohubky od dalších žen - já to mám vážně docela vyrovnané.


Současnost nebo historie?
Já asi nemůžu nijak soudit, jelikož jsem moc knížek z historie vlastně nečetla. Zdráhám se, zda vůbec nějakou… Ehm. Ale měla-li bych zvážit, že si něco historického přečtu, stejně bych dala přednost současnosti. Co z historie bych tak chtěla číst? Starověk mě moc nezajímá, středověk se mi příčí, o hrůze 20. století se raději nebudeme bavit - takže u mě je to jasné. Současnost se mi zamlouvá a v příbězích zde chci také zůstat.

Hlavní hrdina nebo hlavní hrdinka?
Úplně stejné jako u otázky autor/autorka. Mám ráda mužské na jedné straně, dívčí na druhé. V mých oblíbených příbězích převažují spíše mužští hrdinové, ale jen kvůli tomu bych neřekla, že jsou notně mými oblíbenějšími. A všichni jsou úplně jiní. Skrze autory k nám promlouvají stále jiné osobnosti, na každých si oblíbíme něco jiného, nehledě na to, jakého jsou pohlaví. S oblíbenci soucítíme, někdy se na ně naštveme, stojíme při nich, přejeme jim všechno dobré - a znovu, nehledě na pohlaví. Najdou se i stupidní muži, najdou se i stupidní ženy. Je jedno, jakého jsou pohlaví, oblíbenci jsou prostě oblíbenci.

Záložka nebo ohýbaní rohů?
Já už se hrozím toho, kolik z vás se tu zhrozí… Nebojte, používám záložku! Ale je to jenom kvůli tomu, že kdybych si ohýbala rohy namísto záložky, asi bych se v knihách nezorientovala, jelikož já si rohy ohýbám tak nějak permanentně. Když se mi nějaká část zalíbí, ať jde o něco vtipného, poučného, popřípadě citát, jeho začátek a konec si zatrhnu - ale neděste se, jenom tužkou! :D - a na dané stránce si ohnu roh, abych věděla, kde že se mi to co líbí. Mám hrozně ráda, když si tak z nostalgie můžu listovat knížkami a připomínat si všechny věci, co se mi tak líbily. Podle mě jsou knížky prostě pro to, aby se četli, a když už jste si je koupili - tím mě samozřejmě nechápejte tak, že bych je nějak záměrně ničila! Bože, chraň! Jde ale o to, že dělat si hlavu kvůli ohnutému růžku, natrhlé stránce, poškrábané obálce - nepřipadá vám to zbytečné? Třeba včera mi přišel Ohnivý pohár s rozthlým papírovým potahem obálky (snad víte, co mám na mysli :D), a proč zbytečně halekat nad tím, jaká je to škoda? Takže si z toho nedělejte hlavu! :)

Samostatná kniha nebo série?
Dříve bych rozhodně odpověděla bez váhání naprostý opak, ale jak si momentálně dělám re-reading Harryho Pottera, uvědomuji si, jak moc mám ráda propracovanost toho světa. Je samozřejmě těžší najít příběh tak kvalitní coby do propracovanosti celého společenství, ale líbí se mi, že když poznám nějakého hrdinu, kterého si skutečně zalíbím, nemusím se s ním loučit. Některé samostatné knihy jsou samozřejmě nejlepší tak, jak jsou, a pokračování by jim rozhodně neprospělo, ale to vědomí, že jsou zde i tací, s nimiž zažíváte příhody skrze celá léta, odhalujete další tajemství - a víte, jak to myslím -, je zkrátka hrozně fajn, jelikož příběhy s nimi jen tak neskončí. Já navíc ani nemám žádný problém nedokončovat série, jako to se mnou bude třeba v případě Kostičasu. Ten naprosto miluju! Ale Vidořád je už brak sakra vysokého stupně. To mi ovšem nijak nebrání si někdy v poklidu znovu přečíst první díl a na zbytek série kašlat :).

Výňatek z úžasného Turnusu, pokračování Sila

Čtení s hudbou nebo potichu?
V poslední době mě začíná štvát, že, nevím, jak k tomu došlo, se na čtení vůbec nemůžu soustředit, pokud kolem mě někdo mluví, takže mi o hodinách vždy nezbude jinak než si zacpávat uši (ač ve společnosti rodiny to nedělejte, nevděčníci :P), a ani čtení s hudbou si tak nedokážu představit. Mně stačí, když mám puštěné písničky na počítači a chci si přečíst nějaký článek, ale ani to minimum mi pořádně nejde. Já se totiž pořád soustředím na texty písniček, takže si pak motám slova z článků a písní dohromady (a nezdá se mi to divné, ani když mi z toho vzniká dvojjazyčná verze) a zkrátka mi to nejde. Něco jiného jsou však soundtracky. Ty jsou naopak dobré na vytěsnění rušivých zvuků okolí, dodávají scénám knihy atmosféru, i kdyby s nimi neměli mít vůbec nic společného - třeba dříve jsem si úplně běžně pouštěla ku čtení filmové tracky z Hunger Games a bylo to tak ideální. Asi zase začnu...

Půjčovat si knihy nebo kupovat?
Rozhodně si je půjčovat. Začala jsem si totiž uvědomovat, jak je knihovna užitečná (no, trochu později, ale hlavně, že přece, ne? :D), nechci raději ani vědět, kolik moc titulů mám zarezervovaných a jsem za to skutečně ráda. Mně totiž přijde hrozně moc zbytečné vlastnit knihy, které mi ani pořádně nemusejí nic říkat a nejhorší, když k nim ani pořádně nic necítím. Proto si chci všechny vysněné knihy nejdříve zapůjčit a přečíst si je, zda se mi skutečně zalíbí a vím, že si je rozhodně ještě v budoucnu budu chtít přečíst, napíšu si je na wishlist, pokud se mi líbily - ale nevím, nevím, stáhnu si e-knihu, a zda mi nesedly, tak proč si je kupovat? Vlastnit knihy, které vlastně nechceme, ale když už je máme, tak si je necháme, je hrozné. Víte, jak tím ty knihy trpí, když si jich nevážíte? Budou kvůli vašemu nezájmu trpět traumaty! :(

Harry Potter nebo Pán prstenů?
Nejhorší rozhodnutí! Už teď předpokládám, že se beztak nerozhodnu. Harryho Pottera mám totiž doopravdy ráda, a u Pána prstenů naprosto miluju filmovou adaptaci. Vím, že se tu jedná o knižní podobu a je pravda, že zrovna ta mě nijak neuchvátila, ale stejně, já ten film nemůžu jen tak odtrhnout, jelikož to ten příběh prostě dotváří, je s ním společný a nelze ho pro tento kontext zavrhnout. Ale zase Harry Potter -! Takže… Ano, měla jsem pravdu. Omlouvám se, ale... vy se snad můžete rozhodnout? Jako vážně? :D

Wau, já to vážně zvládla! *Dej mi plác!* Jestli jste přečetli každé slůvko od začátku do konce, moc vám děkuji a snad nebylo překážkou, že je to tak dlouhé - a to jsem myslím dvě tři otázky ještě vyškrtla :D. Mějte se krásně a držte mi palečky, třeba se dokopnu k nějakému dalšímu článku. Já vím, to už tu bylo tolikrát - ale dělejme, že ne :D. Omlouvám se za smajlíkofilství, které prý snižuje kvalitu textů, ale víte co? Mně se líbí! :D Užívejte si svého jsoucínka, radujte se z maličkostí a posílejte do světa dobro! Ono se vám vrátí, i když to tak nemusí vypadat. Takže se usmívejte, buďte k druhým laskaví a zase příště!
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 6. března 2016 v 10:12 | Reagovat

Tleskám a gratuluji k prvnímu tagu, vybrala sis jeden opravdu dobrý! :-) Tenhle jsem vyplňovala, ale připadá mi to nějak dávno. :D Že bych to v budoucnu vyplnila zas? :-D
Já bych se třeba pro Harryho rozhodla okamžitě, protože jsem Pána prstenů ještě nečetla, pouze viděla, ale Harry je prostě mé knižní i emoční always. :-)
Měla bys tagy vyplňovat častěji. ;-) A neměla by ses tolik trápit s tím, co stejně sama neovlivníš nebo to není tak důležité. (Že to říkám zrovna já, haha. :-))

2 I r i s I r i s | Web | 7. března 2016 v 19:17 | Reagovat

Tagy mám moc ráda, a tenhle jsem snad ještě nevyplňovala. Jednoho dne si ho třeba převezmu :) Možná, že já sama jsem ten arogantní mdlý bloger, od něhož má cenu číst jen tagy.
Souhlasím s tebou s paperbacky. Ale můžeš mě klidně třeba ukamenovat, protože Harry Potter mě nezaujal ani ve filmu, ani v knize, kterou jsem se pokoušela číst, a Pán prstenů jakbysmet. No co, jsem na tyhle fantasy věci až moc přízemní. :) (Zase si ale neumím představit svůj život bez příběhů odehrávajících se v historii.)
Smajlíkofilství v článcích neobhajuji, ale samozřejmě toleruji. :D

3 Relle Relle | E-mail | Web | 11. března 2016 v 18:29 | Reagovat

[1]: Já se u LOTRa přiznám, že jsem ho taky nečetla, jenom kousek, ale nijak zvlášť mě to nezaujalo, ale film mám fakt hrozně ráda a nějak ho nemůžu nepočítat, ač se v tomto tagu jedná o knižní podobu :-D.
Děkuju ti za tvá slova, a mimochodem, další tag je již na cestě! ^_^

[2]: Ale vůbec tě kamenovat nebudu! Asi tu Rowlingovou zmiňuju nějak často, ale kdyby po mě někdo chtěl největší knižní miláčky, zrovna na Pottera bych si hned nevzpomněla. Prostě se mi líbí ten příběh, ale nadšením neomdlévám :-). A jaký díl jsi zkoušela číst? Dle mého se kvalita docela stupňuje (teda až na poslední díl, ten je ze všech nejhorší, děsná splácanina), třeba taková pětka by se ti možná líbit mohla... A film? Sedmej díl se fakt nedá počítat, něco příšernýho, a nejlepší díly jsou ty první :-D.
Ani já jsem dříve smajlíkům v článcích neholdovala, ba přímo zdrhala odevšaď, kde se to jimi hemžilo, ale zrovna teď na ně byla nálada, za to se ti omlouvám :-D.
Určitě si tenhle tag taky někdy zkus, kdybys chytla náladu, a věz, že zrovna ty taková, jak jsem to myslela, ani za mák nejsi :-). Pořád se tolik nehaň ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama