O přítomnosti přítomnosti | 'If I were' tag

30. května 2016 v 16:16 | Terka |  Zápisky
Když jsem nebyla spokojena se svým vnějším zjevem, místo litování se a vzdychání (ergo spíše po litování se a vzdychání) jsem se zamyslela nad tím, s čím že to jsem tak hluboce nespokojena, a přišla na tom, že něco jsou sic přihlouplné banálnosti, ale něco už zase ne - pak přišlo na řadu projít si to, co bych mohla změnit tak, abych s tím již byla spokojena. A člověk si tím uvědomí, že změnit se toho dá skutečně spousta, a kdyby ne k plnému obrazu svému, alespoň drobná vylepšení jdou vždycky, a to bez debat.

Stejně je to tak i s životem - co je to co, co na svém životě nemá člověk ani za mák rád, a proč to tedy nezmění? Co vede k tomu, že je tak zatrpklý a zahořklý? Skutečně mu osud do cesty postavil taková příkoří, jako nikomu jinému? Jsou jeho důvody pevně opodstatněné? A proč si hlavně myslí, že pokusy o nápravy nemají smysl? Já si totiž myslím, že to vždy jde. Nechci sem teď plést případy, které zkouží lidskou psychiku a s jejichž rozebíráním by to bylo složitější a vystačilo na samostatný článek, ale co se týká lidí, kteří si sami pořád jen stěžují a nemají ani pádné důvody, nenalézám pro ně omluv. Řekla bych, že princip pokusů o zlepšení je totiž ve všem stejný.

Ačkoliv okolnosti napovídají, že jsem expert na zakřiknutí - byť se s ním v tomto ohledu tvrdě přu -, nebojím se napsat, že já vedu spokojený život. Všechny nespokojenosti se dají v patřičných mezích vylepšit, omezit, nebo plně vymýtit. A neřekla bych, že je na tom kdovíco složitého. A právě tato skutečnosti (radujte se, pointa!) mě dovedla k napsání pěkného tagu 'If I were', s odpovědmi upřímnými a tak přítomnými, jak jen to jde, jelikož (zakřiknutí, tyvíšco) snad mohu napsat, že tohoto neskonale nádherného bytí v jednotlivých momentech jsem opět nabila.



Byla-li bych…
…počasím, pak bych byla deštěm, silným a vytrvalým, jen a pouze jím.
…denní dobou, pak bych byla brzkým ránem, s probouzející se oblohou.
…zvukem, pak bych byla krajinou se ženoucím tajfunem.
…elementem, pak bych byla zemí, širým světem.
…vůní, pak bych byla právě ta, k nezaměnění.
…pozdravem, pak bych byla úsměvem.
…chutí, pak bych byla políbením.
…vzpomínkou, pak bych byla navždy s tebou.

Byla-li bych…
…předmětem, pak bych byla inkoustem.
…párem bot, pak bych byla hodna překračování hor.
…nábytkem, pak bych byla nočním stolkem.
…svou pomůckou, pak bych byla runou.
…knihou, pak bych byla s procítěnou obálkou.
…částí těla, pak bych byla patou, na zem narážející shora.
…barvou, pak bych byla letmě užívanou.
…květinou, pak bych byla probouzející se, maličkou.

Byla-li bych…
…vlastností, pak bych byla empatií.
…písní, pak bych byla rykem hrdosti.
…místem, pak bych byla hlubokým lesem.
…jazykem, pak bych byla známým lehce jen.
…slovem, pak bych byla paradoxem.
…smyslem života, pak bych všem na očích, a přesto skryta.
…darem, pak bych byla doprovázena slibem.
…emocí, pak bych byla pochopením.

A byla-li bych vámi, vyplnila bych si podobné otázky. Je to skvělý způsob jak se zamyslet sám nad sebou, pěkně z hloubky, jelikož ono se neustále omílá, jak dobře se každý zná - ale na podobných příkladech se spíš jeví, jak moc se mýlí.
Mějte krásný den a užívejte si své jsoucno,
Terka
 


Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 30. května 2016 v 16:28 | Reagovat

zajímavé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama